Proč nevidíme varovné signály?
V každém partnerském vztahu se najdou okamžiky, u kterých bychom měly zbystřit svoji pozornost.
Chodí váš partner na schůzky zásadně pozdě? Vězte, že takový bude dost možná celý život.
Nikdy vás nepřekvapí žádným dárkem či kytičkou, při placení se přehrabuje velmi dlouho v drobných nebo si sama platíte vstupné či pohoštění? Je dosti pravděpodobné, že máte co dočinění s lakomcem.
Ano, na začátku vztahu míváme na očích nasazeny růžové brýle. Svět je krásný, protože máme partnera, kterého nám kamarádky závidí. Je urostlý, tak mužný a sexy!
Co na tom, že udělat deset piv denně není pro něho až tak velký problém. Však on se po svatbě změní. A co teprve, až se nám narodí to naše vytoužené miminko! Pravda sice je, že vás na začátku těhotenství posílal na potrat, ale nyní, když už vám bříško roste jedna radost, se z něho stal úplně jiný člověk.
Proč ženy mívají tendence nevšímat si varovných signálů, které by jim pomohly předpovědět budoucí vývoj jejich vztahu? Odpověď je velmi jednoduchá. Jsme-li zamilované, vidíme partnera v odlesku růžových brýlí, které zkreslují realitu podle toho, co si ve skutečnosti přejeme. Přecházíme drobné nešvary, necháváme stranou partnerovy zlozvyky, do dáli odhazujeme náznaky budoucích třecích ploch vztahu jen proto, abychom proboha už nebyly samy.
Anebo co je ještě horší, nabudeme zcela mylného dojmu, že se partner po našem boku změní k obrazu našemu. Ale tady pozor. Málokdo se změní. Naopak zlozvyky se časem stanou nesnesitelnými, partnerovy nešvary nám budou pít krev a z náznaků třecích ploch se stane každodenní realita.
A s tímto je třeba počítat už v samotném začátku vztahu. Občas by bylo dobré dovolit růžovým brýlím spadnout na zem a podívat se pravdě do očí. Buď budeme chtít partnera takového, jakým je nyní – tedy věčného opozdilce, lakomce či milovníka velkého počtu půllitrů piva, nebo ho nechme druhým. Protože když zamilovanost odejde a s ní se ztratí i růžové brýle, prozření nebývá dvakrát příjemné.
