Můj dům, můj hrad – druhá část
Můj dům, můj hrad – druhá část
Dveře na zámek nebo veřejné prostranství?
Podávají si u vás návštěvy dveře nebo k vám nikdo nezabloudí jak je rok dlouhý? Je pro vás více soukromí nebo houseparty? Někdo si chrání svoje „teritorium“ a i nejlepší kamarády do něj vpouští jen nerad a radši se schází na neutrální půdě. Ne, nemá strach o svůj majetek, ale zkrátka si do svého teritoria nikoho nevpustí. Je to jeho království a má tam plno osobních vzpomínek a věcí, které zkrátka nikdo vidět nemusí.
Pak jsou lidé, ke kterým chodí návštěvy pravidelně, ale ne extrémně často, což je podle mě normální, běžný stav. Ale stav, kdy si „kamarádičkové“ chodí k někomu jako domů, to znamená samy si nalévají pití, berou jídlo, ví kde je jaká polička a zásuvka, to je na silné nebo dobrosrdečné povahy. Nebo také hloupé povahy, že?
Někdo jiný
Také máte ten pocit, že se vaše kamarádka chová jinak doma než když je u vás? Nevadí jí, že máte jen neperlivou vodu, i když doma by si ji nikdy nedala. Ujišťuje vás, že jí absolutně nevadí rozházené oblečení, i když doma by ho nesnesla. Je to tím, že je dobře vychovaná a ví, co se sluší. A o vašem manželovi si také netroufne říct, že je hňup, i když na minulé návštěvě u ní doma to do vás hučela horem dolem. Nu… je v jeho království a nemůže si to dovolit.
Horší je osoba, která přijde na pokec a medovým hláskem se vás začne vyptávat, proč jste nekoupila to, co má ráda, když jste věděla, že přijde a bez okolků vám oznámí, že doufá, že se s vaším protějškem nepotká. Host do domu, hůl do ruky, no nemám pravdu?
Závěrem bych chtěla říci jednu věc. Ať už máte své soukromí, svůj „hrad“ jakýkoli chraňte si ho a vpusťte jen toho, komu opravdu důvěřujete. Pokud si pustíte k tělu někoho, koho moc nemusíte budete si připadat jako nahá v trní pod jeho/jejím zkoumavým pohledem a nenápadnými poznámky o zařízení bytu apod.
