Každičký sní o hezkém bydlení se svojí polovičkou v krásném domku či v bytě. Ale co když přibude navíc ještě jedna osoba? Příchod malého stvoření každičký pár asi uvítá, je však vždy vítaná tchyně? Není to pokaždé dobrá zpráva pro druhou polovičku, jestliže je mu oznámeno rozhodnutí i dotaz, který se bude týkat přistěhování tchyně do teritoria, jenž mělo být místem, kam byste se rádi po práci či po celodenní patálii vraceli.
První na řadu přijde diskuse:
- Jak dlouho se tu zdrží? (Je to krátkodobé či dlouhodobé?)
- Co tu bude vůbec dělat? (Bude aspoň pomáhat s domácností?)
- Přispěje nějakou korunou na chod domácnosti? (Kolik přispěje na domácnost?)
- Bude hlídat děti? (To si budeme moct někam večer vyjít?)
Asi těch otázek bude kladeno spousty, ale konečná odpověď bude znít ano nebo ne. Pokud ihned rozhodne, že tchyni u sebe doma nastěhovanou nechce vidět, je možné, že buď má zkušenosti se společným bydlení s matkou svého protějšku z dřívějšího vztahu, a nebo je informován od svých přátel, že to nedělá vždy dobrotu. Taktéž může být delší dobu na ni háklivější, a kdyby si ji tak připustil k tělu a viděl ji každičký den, mohlo by dojít k rozchodu manželů či k prasknutí nervů zetě nebo snachy a mohlo by dojít i k nejhoršímu.
Co se stane, když padne slovo: ANO. „Ano, tvoje matka s námi může bydlet.“ Tak asi neví zatím do čeho jde. Třeba se však jedná o takovou, která patří mezi ty nejlepší tchyně na světě. Kdo by si takovouto osobu nepřál. Ale odeberme se zpět, kdy nevíme jak se tchyně bude chovat ve společné domácnosti a tudíž chceme udělat radost svému protějšku a přistěhování povolíme.
Jak se asi zachová, když opomineme, že nemáme tu nejlepší tchyni na světě? Co jako první nás by mohlo štvát? Její všudypřítomné názory, když třeba pár mezi sebou řeší něco soukromého, co se týká jenom jich dvou. Snad každá matka bude v diskusi na straně své dcery nebo syna, pokud nevidí nějaké výhody ze strany druhé. Když takových to situací proběhne víc, asi dojde co nevidět k tomu nejhoršímu, což je rozchod páru či rozpad manželství.
Další spouštěčem může být matčina přehnaná starostlivost. Kdy od ní padají otázky typu: „Jsi pořádně oblečená? Neutrácíš moc?“ a další. Některé tchyně mohou strašně rády uklízet, což není nic špatného, ale když k tomu má padesát proslovů, že jste nepořádný, jak můžete v takové špíně bydlet, vždyť se to tu hemží samými bakteriemi atd., tak to nepotěší asi nikoho. Buď vybouchnete a pohádáte se se svojí tchyní či vaší matkou, a ta se zklidní a nebude tak aktivní v uklízení a mít přehnané představy o tom, jak váš byt vypadá, a nebo se rozhodne sama o odchod, neboť si třeba připadne hodně dotčená, vždyť ona pro vás chtěla to nejlepší a vy se jí odvděčujete řevem.
Těch situaci opravdu může nastat hromadu, které budou mít za následek, že budete nenávidět svojí tchyni. Může se vám klidně plést do vychovávání dětí, neboť oni měli jiný režim. Takže s vámi nebudou chtít sdílet stejné názory. Nemusí sdílet vaše náklady na domácnost, které pro ně mohou být v některých věcech zbytečné čili jako byste vyhazovali peníze oknem. Třeba si chcete pořídit novou technologii, která by vám zpříjemnila volné chvíle například počítač s internetem. Pro ně je to cizí vesnice, ale pro vás je to možnost využít tuto technologii i pro snadnější zjišťování věcí, nad kterými byste strávili více času, kdybyste je museli oblítávat sami. Tak si zajdete na internet a vše si v pokoji najdete. Oni však tuto situaci nevidí a myslí si, že si pořád jen na počítači hrajete a nestaráte se o jiné věci.
Když to vše shrneme, tak je dobré si nechat připustit tchyni k tělu tak, že by s vámi bydlela či nikoliv? Asi nejlepším rádcem je sama zkušenost, která vám poradí, jaké by to asi bylo, neboť nejsou všechny tchyně stejné, co si budeme o tom povídat.