domácnost – Nestrezena.cz

Průzkum zbořil mýty o vánočním úklidu

Uklízecí návyky přebírá většina Čechů po svých rodičích, přičemž polovina dotázaných vánoční úklid bere jen jako nutné zlo, se kterým jim navíc nikdo nepomůže. Nejvíce času stráví Češi úklidem kuchyně a nejčastěji jim vánoční úklid zabere 5 hodin. Každým rokem toho uklízejí čím dál méně a hitparádu nejméně populárních činností vyhrálo umývání oken. Úklidové služby využívá pouze každý dvacátý dotázaný.

Brno, 18. prosince 2013 – Průzkum realizovaný na přelomu listopadu a prosince 2013 společností Tatrachema přinesl překvapivé závěry týkající se postoje Čechů k vánočnímu úklidu. Ukázalo se, že velký vliv na nás mají rodiče a že úklidem trávíme poměrně hodně času. Téměř každý z nás (95 %) totiž uklízí svépomocí. Průzkumu se zúčastnilo 223 respondentů, přičemž dvě pětiny z nich pocházelo z menších obcí do 10 tis. obyvatel.

“Opět se ukázalo, že i přes nedostatek času a chuti se Češi do vánočního úklidu nakonec vždycky pustí, pouze 3 % dotázaných vánoční úklid zcela ignoruje. Přesto nás překvapilo, že úklidu lidé věnují tolik času. Věříme, že s vhodnými čistícími prostředky, by vánoční úklid zvládli rychleji”, okomentovala výsledky Marta Matyášová ze společnosti Tatrachema.

Také vánoční úklid nesnášíte? Pravděpodobně patříte mezi polovinu Čechů (50,2 %), pro které představuje vánoční úklid neoblíbenou každoroční nutnost, přičemž téměř třetina (26 %) dotázaných dokonce uvedla, že vánoční úklid absolutně nesnáší. Není se jim ale co divit. Polovina Čechů (45,3 %) je na úklid úplně sama a pouze třetině pomůže partner nebo rodiče. Úklidové služby využívá jen 5 % Čechů, z toho pětina jen před Vánoci. Zbytek dotázaných spoléhá na vlastní síly.

Uklízíme méně a dlouho

Typický vánoční úklid zabere Čechům nejčastěji pět respektive od tří do pěti hodin. Překvapivě téměř každý desátý dotázaný (9 %) uvedl, že vánoční úklid mu zabere celkem 10 hodin. Dvě třetiny Čechů toho sice uklízí každým rokem stejně, ale 25 % se přiznalo, že toho uklízí méně – jako nejčastější příčinu uvádějí lenost a nedostatek času, nebo jak vtipně uvedl vybraný respondent – “absolutní neschopnost ostatních členů mé domácnosti podílet se na úklidu nebo alespoň nemařit jeho výsledek.”

Vzorem jsou rodiče

Uklízecí návyky přebírá většina Čechů (79,4 %) od svých rodičů, přičemž 11,7 % z nich dělá téměř vše stejně jako rodiče. Pouze pětina (20,6 %) si vytvořila vlastní postupy a uklízí jinak.

Nesnášíme mytí oken

Nejvíce času stráví Češi úklidem kuchyně a obývacího pokoje, nejméně pak ložnicí a překvapivě také dětským pokojem. Nejméně oblíbenou činností v rámci vánočního úklidu představuje mytí oken a utírání prachu. zajímavostí je, že na praní a škrobení záclon a závěsů si ztěžovalo jen 4 % dotázaných.

Češi začínají s vánočním úklidem v různou dobu, nejčastěji týden nebo měsíc před svátky. Pouze 15,3 % respondentů uklízí v posledních třech dnech před Vánoci.

Podrobné výsledky průzkumu najdete zde: http://goo.gl/VkHMJq

Společnost Tatrachema

Společnost TATRACHEMA CZ byla založena roku 1994, je známá především jako výrobce generacemi prověřených značek Fixinela, Diava a dalších. Výroba Tatrachemy je zaměřena především na výrobky bytové chemie jako jsou WC čističe, prostředky na čištění nábytku, prostředky na úpravu textilií a saponáty. Mezi další oblíbené přípravky patří také autokosmetika nebo tělová kosmetika. Společnost je známá širokému okruhu zákazníků zejména díky dlouholeté tradici, kvalitě a příznivé ceně svých výrobků. www.tatrachema.cz

Mužské plemeno aneb jak porozumět mužům – 2. část

Na moje kamarády, KAMARÁDKY a koníčky mi nesahej

Nechci teď mluvit o žárlivosti jako takové (to by vydalo na celý další článek), ale o sobeckosti a sebestřednosti některých mužů v těchto věcech. Teď opravdu nemluvím o většině mužů, ale je o části (těžko říct, jak velké).

Já osobně jsem se s tím setkala u jedné své kamarádky. Ona podřídila celý život svému vysněnému princi. Své kamarády, koníčky a zájmy vyměnila za jeho. A vše dělala s takovou samozřejmostí, že se z toho stal i její život. Mnohem později (dlouho po jejich rozchodu) jsem se dozvěděla, že jejich vztah byl založený na jednostranné lásce (hádejte, ze které strany) a hádky byly na denním pořádku.

Dostávám se ke kompromisům (opět). A ty muži dělají velmi neradi, a pokud nemusí, neudělají je. Jak myslím, to nemusí? Konkrétně v tomto případě je odpověď nasnadě. Pokud si hned ze začátku nestanovíte jasná pravidla (já budu dělat, co se mi líbí a ty taky a najdeme zlatou stření cestu) jste slušně řečeno v háji.

Ať jsou vám jeho svět a lidé okolo sebe víc protivní, nenaděláte nic (starýho psa novým kouskům nenaučíš). A pomlouvat a vytahovat na povrch nedostatky jeho přátel? Pozdě bycha honit! Tím si rovnou vykopete hrob. Opět to souvisí s ješitností. On by se přece neobklopoval žádnou lůzou!

Ještě horší je situace, kdy nepomohl ani kompromis na počátku vztahu a vám je neustále vyčítáno to, s kým se stýkáte, co děláte a že radši chodíte mezi své kamarády, než mezi ty jeho. Chce to trpělivé vysvětlování, ale už je to na hranici snesitelnosti. Tady existují tři varianty: neustálé hádání, rozchod nebo tolik očekávání podřízení a poslušnost. Ale nedej Bože, kdybychom chtěly něco takového my po nich!

Vypadám teď jako zlá saň zaujatá proti opačnému pohlaví, že? Není to ale pravda, jen jsem vyzdvihla do očí bijící skutečnosti (a určitě zdaleka ne všechny). Já mám mnoho kamarádů a s některými vycházím líp, než s holkami. Oni mají totiž i spoustu skvělých vlastností. Jsou dobří společníci a „vrby“, neřeší „žabomyší“ války

Miláčku, mám tě ráda, ale bydlet s tebou neumím 2

Po prví části článku o začátcích soužití, je tady druhá část.

Bydlení „na zkoušku“

Dnešní doba přeje zdravému rozumu a mnoho mladých páru neskáče do života „po hlavě“, jak tomu bylo o generaci dříve. Společné bydlení přichází u těch „chytřejších“ ve chvíli, kdy už nemají „holý zadek“ a mají v životě něco za sebou.

A ani v tuto chvíli si nenamlouvejte, že je to na celý život, ale prostě to vyzkoušejte. Je to pudová záležitost. Buď to „pude“ nebo „nepude! :-). Vědomí, že se máte v nejhorším případě kam vrátit, vás bude motivovat mnohem více, než vědomí, že to zkrátka musíte vydržet, když jste si to vymysleli.

Ozubená kolečka

Ať na zkoušku nebo na ostro, když už tedy s někým bydlíme, musíme společně nějak vycházet. A systém ozubených koleček je dobrým začátkem, ale musíme překonávat různé třecí plochy. Takže se radujme z toho, že jeden umí pracovat hlavou a druhý rukama a nevyčítejme si to navzájem. Ten umí to a ten zas tohle to a všichni dohromady udělají moc :-).

Autor obrázku: Tony Alter

Názory dvou

Dalším problémem jsou odlišné názory a odlišný pohled na společný život. Není nic horšího, než neustále narážet na stejný zádrhel. Kompromisy jsou velice důležité, ale oboustranné! Při věčném ustupování „aby byl klid“ se z vás brzy stane loutka bez názoru zcela závislá na partnerovi osobě.

Výměna názorů se také neobejde bez určitých pravidel, jinak se snadno může stát, že si vyčtete první poslední a nezmění se zhola nic. Zaměřte se na jednu věc, kterou chcete hádkou vyřešit a od té neustupte, ať se partner snaží spor jakkoli otočit. V případě, že tím, kdo hádku způsobil svoji vinou, jste vy, je nezbytné přiznat svoji chybu a omluvit se. Ale na druhé straně z jednoho chybného kroku se nevraždí a není nutné nechat si ji otloukat o hlavu neustále. Hoď kamenem, ty kdož si bez viny!

Společné bydlení prověří pevnost vašeho vztahu a ne všechny páry tuto zkoušku ustojí. Takže pokud patříte k těm, kterým se po této zkušenosti vztah rozpadl, nezoufejte! :-) Buď ještě nejste dostatečně vyspělí, nebo se zkrátka po partnerovi na celý život poohlédněte někde jinde, jednou se to určitě podaří! :-)

Miláčku, mám tě ráda, ale bydlet s tebou neumím 1

Téma dnešního článku mě napadlo po dnešní hádce s přítelem kvůli receptu na rybí pomazánku. No řekněte, taková stupidita. Ale v partnerském soužití jsou hádky o úplných blbostech běžným standardem.

Např. já a můj přítel máme naprosto opačné povahy – já jsem rozmazlená slečinka, kterou maminka celý život obskakovala a doma jsem nemusela hnout ani prstem. Ale nikdy jsme doma neměli moc peněz, tak jsem se naučila celkem obstojně hospodařit i s málem.

V rodině mého milého to bylo přesně naopak. Od malička musel se vším doma pomáhat a všechno se naučit. O peníze ale neměli nouzi, takže si zvyknul mít vše, na co si ukáže. No co vám budu povídat, někdy je to boj, ale snad se nám podaří do toho dospěláckého života naskočit bez zbytečných modřin.

Bydlení „naostro“

Mami, před měsícem jsem potkala toho nejlepšího kluka na světě a stěhuji se k němu!“ Po této větě maminka právem padá do mdlob, protože na rozdíl od své (například 17 leté) dcery ví, co to obnáší a že to není žádná procházka růžovým sadem. Zvláště pokud dceruška bere vše jedním vrzem a vyleze z ní ještě další sladké tajemství.

Začátky ve vztahu, to je to nejhezčí, co můžete v životě zažít. Láska tajemná, lákavá, plná očekávání a překvapení. Takový intenzivní pocit, že vám je jedno, jestli si čaj osolíte nebo osladíte. Myšlenkami jste stále v oblacích a stále nabiti pozitivní energií.

Ale pokud se ke svému princi po měsíci nastěhujete a řešíte každodenní problémy, kdo uvaří, kdo vypere, kdo nakoupí, za co nakoupí, když zaplatí všechny složenky, je po lásce a zbývá jen šeď každodenního života. A u praní smrdutých ponožek zjistíte, že váš protějšek není až tak dokonalý, jak jste si mysleli na začátku. O tyto iluze samozřejmě časem přijde tak jako tak, ale neokrádejte se o ně na začátku vztahu, je to možná ten nejhezčí pocit, jaký vás v životě potká.

Teď samozřejmě nemluvím o dospělých lidech, kteří vědí, co od života chtějí a společné bydlení už mají natrénováno. Ale ani to se nemusí uspěchat :-).

Muž vs. domácnost

Žijí s Vámi v domácnosti muži? Pomáhají Vám s úklidem, vařením či dětmi? Pak jste těmi nejšťastnějšími ženami pod Sluncem. Ve spoustě rodin totiž platí spíše pořekadlo: „Co si sama neuděláš, to nemáš!“

Muži jsou ve většině případů spíše toho názoru, že oni chodí do práce, a když přijdou domů z práce, chcou si odpočinout a ne, ještě doma někde něco uklízet po dětech, umývat nádobí, vysávat, či dokonce vařit. V duchu si myslí: „To je přece ženská práce! Já jsem tu od toho, abych vydělával peníze na obživu a ne, na úklid!“

Takže to většinou zbývá na ženách, aby se o tyto věci v domácnosti postaraly. Sice někdy mají pocit, že padají únavou a nedělají doma nic jiného, než že perou prádlo, myjí nádobí, přebalují miminka, utírají dětem nosy, sbírají hračky pod nohama po celém bytě či domě a vyvyřují pro své blízké od rána do večera. Den po dni to samé.

Pak je pro tyto ženy jediným odpočinkem, když děti večer ulehnou do postele, máte všechnu práci hotovou a Vy si můžete konečně uvařit kávu, čaj nebo si dát něco dobrého na zub.

Jedna rada milé dámy! Zkuste nenápadným způsobem své muže, bratry, otce či partnery přimět, aby Vám alespoň občas pomohli a Vy měli trošku toho času sami pro sebe. Na každého muže platí něco jiného a ženy velice dobře ví, jakým způsobem na ně zapůsobit, aby získaly to, co chtějí.

Jsou ale i tací muži, kteří toto všechno zvládají přímo na jedničku. Ženy, které přijdou domů z práce a mají doma uvařeno, umyté nádobí a děti zabavené nějakou prima hrou, můžou být blahem bez sebe.

Mnozí muži, jsou na úklid mnohem důslednější než jejich protějšky, tzv. „pedanti“, a když je pak popadne „generální úklid“, pak se raději, milé dámy, rychle někam schovejte, nebo vemte děti na procházku, protože pak všechno létá vzduchem, ať již slova nebo věci….

Pro každou ženu či dívku je to ale úžasný pocit, když ví, že na vše okolo domácnosti, není sama a připadá si pak pro členy své rodiny velmi důležitá.

Tito muži na sebe mohou být pak právem hrdi, protože když ženám doma pomohou, mají mnohem více chvil, trávit s rodinou čas jiným a příjemnějším způsobem, jako jsou procházky, hraní si s dětmi, výletem či jen sezením u televize vedle sebe.

No – prostě milující se rodina.

Jak zvládnout předvánoční čas v klidu

Máme tu půlku listopadu, obchody se nám pomalu a nezadržitelně začínají plnit vánočním a mikulášským zbožím a my si uvědomujeme, že to za chvíli zas vypukne. Shon, nákupy dárků, hromady jídla, pečení a spousta dalších věcí, bez kterých by vánoce snad ani nebyly.

A to ani nepíšu o stresu, našich nervech, abychom to všechno zvládli a na nic nezapomněli a všem dalším. Zkrátka každý rok stejně a vždy nám to přijde při našem pracovním vytížení nezvládnutelné. A co teprve finance? Naše dětičky mají čím dál větší nároky, malým stačí hračky, ale ti dospívající chtějí notebook, nový typ mobilního telefonu, či jinou nákladnější věc a kde na to brát a nekrást?

Úklid před Vánoci naplánujte

Když tady to předvánoční téma řešíme v okruhu žen, všechny mně dají za pravdu, že nejlepší je to plánovat s rozmyslem a třeba dárky se dají nakoupit v klidu i hodně dopředu a odpadá ten shon a fronty a vystresované prodavačky v obchodech.Já osobně se snažím mít dárečky nakoupené do konce listopadu a v prosinci se jdu už jen projít městem a nasávám tu vánoční atmosféru.

Všímám si, jak všichni běhají od obchodu k obchodu a já si říkám, ještě , že už to mám všechno pěkně doma.To samé s úklidem. Nikdy nepochopím , jak někteří začnou uklízet dvacátého prosince a diví se, že nezvládají umýt okna, či vyčistit koberce. Snažím se si vše postupně rozdělit už od začátku listopadu, třeba ty okna nečekám, až mrzne i kvůli nachlazení. A navíc si myslím, že v domácnosti, kde se uklízí průběžně není třeba bláznit a před vánocemi se chovat, jako by měl nastat konec světa.

[hana-code-insert name=’468×80′ /]

A to podotýkám, že jsem zaměstnaná žena, která si ještě dálkově dodělává školu, se dvěma dětmi, manželem, psem a velkým domem. Všechno cukroví si peču sama a myslím i na kamarádky a známé.Od začátku listopadu si postupně rozdělím větší úklid a každý týden zvládnu část- např. tento týden dokonale uklidím obývací pokoj, další týden si uklidím celou kuchyni, předělám zásoby v lince a zjistím, co mi chybí a podobně. Vyhnu se tak tomu velkému předvánočnímu bláznění.

Kdy péct cukroví

Od začátku prosince začínám péct. Kolem Mikuláše začínám perníčky,jeden den upeču, druhý den s dětmi zdobíme.Pak asi dva dny pečeme a slepujeme chaloupky , betlémy a svícny z perníku. Další dny děláme těsta a pečeme například vanilkové rohlíčky, pracny a vše , co se musí uležet, aby změklo.

Asi po týdnu pečeme ostatní cukroví a zdobíme postupně.
Týden před štědrým dnem mívám napečeno kolem dvaceti pěti druhů a pak si udělám jeden večer, kdy vytvořím to nepečené. Zvládám to v klidu, snažím se nestresovat, jsou to svátky klidu a zbude čas i na vánoční procházku městem, návštěvu trhů, zdobení baráčku a jiné předvánoční aktivity. Dvacátého třetího poslepujeme vše co je krémové a je hotovo. Navečer jdeme koupit kapříka a vánoce mohou začít.
Honíme se celý rok, tak proč si ještě z těchto svátků dělat zbytečně stresující dobu?

Děti mně se vším rády pomáhají ,ke zdobení a slepování se nemusí nutit a všichni trávíme společně hezké chvilky. Vždy , když nad tím přemýšlím, tak si uvědomuji, že jednou budou vzpomínat na to, jaké vánoce zažívali v dětství a na tu atmosféru, co doma byla.

A co vy dámy, maminky a ženy? Máte taky nějaký svůj způsob, jak to zvládáte s přehledem? Nebo děláte všechno na poslední chvíli?

Jak ušetřit v domácnosti

Všude píší a ukazují, jak se neustále zdražuje od vody, energii až po jídlo, léky a další a další nezbytné věci k životu. Jenže co s tím? V dnešní době asi nemůžeme čekat, že jednoho dne se něco změní a po zapnutí počítače nebo televizoru nás překvapí zpráva, že se konečně něco zlevní, takže co s tím?

Je samozřejmé, že zaměstnavatel nám taky určitě nepřidá, stává se to opravdu málo, takže nejlepší způsob bude, spoléhat sama a sebe. Všechno stojí moc peněz od jídla, oblečení na děti a pomůcky do školy, ale zamyslíme se nad tím, co můžeme samy změnit a kde se dá ušetřit.

Začneme v kuchyni: Kde se dá ušetřit. Je toho spousta…
Zkusme vařit a nakupovat s rozmyslem. Všude na nás číhá množství reklam, kterým mnohé z nás často podlehnou.Je dobré a mockrát se mi osvědčilo si napsat seznam a při nákupu se ho držet .Pamatujme si, že věci v supermarketu uložené v úrovni očí jsou ty nejdražší , podívejme se dolů, jsou ve stejné kvalitě, ale většinou levnější.

Dá se navařit víc porcí a vše zmrazit, vyjde to výhodněji a šetří nám to čas i energii. V dnešní době, kdy má skoro každá domácnost mikrovlnnou troubu, není problém jídlo ohřát během chviličky. I při vaření se dá šetřit tím, že, volíme vhodnou velikost hořáku a vypínáme před dokončením pokrmu,jídlo se dovaří a šetří energii.

Vařme zdravě , spoustu ovoce a zeleniny si můžeme vypěstovat samy, stačí nám k tomu malá zahrádka, popřípadě květináč. Pravidelně čistíme lednici i mrazničku, množství ledu, které tam zůstává spotřebovává více elektřiny,což také poznáme při doplatku.

Dalším dobrým typem je jídlo nevyhazovat, ale popřemýšlet co s ním.Například zbytky kuřecího masa se dají využít na druhý den na zapékání či k přípravě dalšího jídla. Knedlík se dá udělat k večeři s vejcem a ze zbytku tvarohu vytvoříme výbornou pomazánku dětem na svačinu do školy.

Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že nic nemusíme vyhazovat, všechno se dá jinak použít. To platí i u pečení .Proč kupovat ratolestem každému dva koláčky, když stejně za chvilku mají zase hlad? Spočítejme si, že domácí pečení nás vyjde výhodněji finančně a navíc je toho tolik, že máme i k večeři či na druhý den na snídani.

Když mluvím s lidmi okolo sebe , většinou každý říká, že položka za potraviny je tou největší. Zkusme si před každým nákupem rozmyslet, co potřebujeme , co můžeme koupit levněji a bez čeho se obejdeme. Určitě najdeme věci, které lze nahradit, či se jim vyhnout. Měsíčně to v rozpočtu dělá nemalou položku, kterou, když dáme bokem, a příště zas. Tak můžeme ušetřit na něco jiného. Samozřejmostí je zbytečně nesvítit po celém domě, či bytě , stačí jen tam, kde se právě nacházíme a používat úsporné žárovky.

A co vy? Máte taky nějaké zajímavé typy k šetření v kuchyni? Příště si povíme ,něco o tom, jak ušetřit na praní prádla a dalším provozu domácnosti.

Znáte dostatečně svou domácnost?

Domácnost, to není jen vaření, praní, žehlení, uklízení, věci, které téměř denně děláme a bereme je za automatickou činnost.

Každé z nás se stává, že zůstaneme doma samy. Když to není náš momentální způsob života, tak alespoň v době, kdy je naše polovička v zaměstnání, na služební cestě, na dovolené s kamarády… Příčin, proč zůstáváme samy doma je nespočet. Jsme ale připraveny na to, že nám zjevná banalita a maličkost může hezky zkomplikovat život? Myslím, že málo. Člověk si totiž často neuvědomí, co by se mohlo stát a na co by měl být i doma připravený.

Pokračovat ve čtení „Znáte dostatečně svou domácnost?“