K napsání tohoto článku mě inspiroval fakt, že se neustále dozvídám, kolik párů se v mém okolí rozvedlo nebo rozešlo. Jde často o páry, o kterých jsem si myslela, že spolu vydrží navždy a ve skrytu duše jim i trochu tu jejich lásku záviděla. Ale vše, co se mi zdálo takto dokonalé, bylo dokonalé pouze ve společnosti a v soukromí tomu asi tak nebylo.

Časem jsem se dozvěděla, kvůli jakým malichernostem se dotyčné páry rozešly i po 5 letech společného soužití. Je třeba ještě dodat, že nehovořím o problémech typu nevěra, neustálé lhaní, podvod apod. Hovořím zde o malichernějších věcech, které jsou i přesto, čím dál častěji důvodem k rozchodu. Ptám se ale proč? Proč všechno raději hned řešíme rozchodem?

Abych rozluštila tuto otázku, začala jsem navštěvovat veřejné diskuze věnující se vztahům a konfliktům, kde nejčastěji přispívaly ženy. Postupem času, jsem si začala uvědomovat, proč neustále nastává tolik rozchodů. Nejčastěji mě dostávaly diskuze, kde dotyčná slečna / paní žádala o radu, jelikož měla problémy se svým manželem / partnerem, např. v nedochvilnosti, dívání na jiné ženy, nezavolání, zapomínání apod. Většina příspěvků se nesla ve stylu „kopla bych ho do zadku“, „utíkej od něho pryč“, „jsi hloupá a nemáš hrdost“.

Upřímně? Byla jsem zděšena, jelikož se v 90 % jednalo o témata s problémy, které se dají vyřešit diskuzí s partnerem. Když se náhodou v diskuzi objevil někdo, kdo zastával jiný názor nebo radil něco jiného než většina, tak se na něho snesla palba příspěvků, které ho označovaly, stejně jako zakladatelku diskuze za toho, který nemá hrdost a který je vlastně úplně hloupý, když radí zůstávat v takovém vztahu.

Jak už jsem psala výše, jednalo se často o témata, kde šlo např. o problémy s nedochvilností, což si ale nemyslím, že je důvod k rozchodu, pokud to samozřejmě nezachází do extrému. Ano, objevovaly se i témata, kde rozchod byl jediný východiskem, ale většina témat by se opravdu vyřešila lépe domluvou než rozchodem.

Dovolila jsem si proto také založit téma, které se týkalo toho, že když můj přítel něco slíbí, tak to nesplní. Je třeba ale říct, že se jednalo o situaci typu, že přišel později od kamaráda, než slíbil. Toto téma bylo pravdivé, až na to, že mně absolutně nevadilo, že se zpozdil. Do diskuze jsem samozřejmě napsala, jak mě to štve.

Překvapivě se většina příspěvků nesla ve stylu „hned bych ho poslala do háje“ apod. Když jsem začala vypisovat, že má také kladné stránky, diskutující slečny to absolutně nezajímalo a byla jsem označena za tu hloupou a hlavně mladou, která nic nezažila, nemá hrdost apod. Do tématu jsem poté přestala přispívat, jelikož jsem už začínala mít jasno, proč těch rozchodů tolik přibývá.

Abych zde neuváděla jen příklady z diskuzí, které mohou být zavádějící a nepřesné, uvedu i vlastní zkušenost. Když jsem před čtyřmi lety začínala se svým přítelem, všichni mi radili, kašli na něho, rozejdi se s ním, jelikož můj přítel byl velice stydlivý a některé věci řešil jinak než většina chlapů. Dokonce se semnou i 2x rozešel. Proč? Bál se vztahu, jelikož mu bylo 27 let a přede mnou ještě nikoho neměl. Co mi na to odpovědělo okolí? „Je to blbec, kašli na něj, nemá cenu to řešit, je divný, když ještě neměl vztah.“.

Já to ale nechtěla řešit rozchodem, ale promluvit si s ním, jelikož jsem tušila, že se semnou rozešel ze strachu ze vztahu. Zároveň jsem na něho kašlat nechtěla, jelikož mi něco říkalo, jdi to toho, bude to stát za to. Tak jsem to riskla, pro většinu okolí jsem byla ta blbá, která si nabije nos. Pokaždé, když jsme měli s přítelem nějaké problémy, tak mi to okolí dávalo najevo, často jsem slýchala „my ti to říkali, že si to měla nechat být“. A jak to všechno nakonec dopadlo?

My, kterým nikdo nedával šanci, jsme všechny problémy překonali a zdatně je pořád překonáváme, plánujeme svatbu a stavbu domu. S přítele se stal sebevědomý chlap, který už není tak stydlivý, má sice nějaké negativní stránky (stejně jako já), ale snažíme se je překonávat společnou komunikací, porozuměním a hlavně tolerancí. A ti, co mi radili, nechoď do toho? Ti už mají za sebou bohužel i dva rozchody.

Neříkám, že to bude u každého stejně jako u mě, dávám to sem jen jako příklad. Z toho všeho, co jsem psala výše, jsem usoudila jedno. Lidé se raději rozejdou, než aby začali řešit problémy, které nastaly. Často se ani o diskuzi s druhým nesnaží, jelikož si myslí, že to nemá cenu. Tato spekulace je, ale spíš výmluva.

Lidem se komunikovat nechce, raději oplatí druhému stejnou mincí (ty ses zpozdil, zpozdím se také; ty jsi na něco zapomněl, zapomenu také apod.) nebo, jak už jsem psala, rozejdou se. Kdyby lidé mezi sebou uměli komunikovat, dle mého názoru, ubyla by půlka rozchodů i rozvodů. V poslední době mám pocit, že lidé hledají „dokonalého partnera“, který neexistuje. Hned, když lidé zjistí nějakou negativní vlastnost partnera, tak je to odradí a snaží se hledat partnera „bez chybiček“. Je třeba si uvědomit, že dokonalí lidé neexistují, vždy bude něco, co nás na partnerovi bude štvát nebo nám vadit. A když se rozhodnete i přesto k rozchodu, věřte, že na dalším partnerovi vás bude štvát zase něco jiného a možná ještě víc, než na tom předchozím.

Moje rada na závěr? Komunikovat, komunikovat a komunikovat. Být tolerantní a snažit se do druhého vcítit. Nezahazovat celý vztah jen kvůli nějakému zlozvyku nebo vlastnosti. Důležité je také rozhodovat se podle sebe, ne podle toho, co nám řekne nebo si myslí okolí. Opravdu pomáhá, sepsat si na papír plusy a mínusy partnera. Člověka jako osobnost nemůžete změnit, ale člověk pokud sám chce, může některé své vlastnosti změnit nebo aspoň potlačit. Až poté, když komunikace nepomůže nebo jeden z partnerů komunikaci odmítá, je čas k rozchodu.