Bydlení a domov

Všude dobře, doma nejlépe. Jak si zařídit krásné bydlení a útulný domov.

Děti a rodina

Děti jsou největší radostí. Kdo je nemá, chce je. Rodina je cennější než všechno bohatství světa.

Krása a móda

Krásná může být každá žena. Ovšem nestačí jen chtít. Je třeba pro to také něco udělat.

Praktické rady

Rady a tipy, které využijete v běžném životě. Ušetřete si práci, čas i peníze.

Sex a vztahy

Sex je kořením života. Jak vycházet s partnerem, jak pracovat na vztazích.

Domů » Čtenářky píší

Kam mě dostal trapas v obchodě

Jako každá žena i já chodím ráda nakupovat, ale teď se to opravdu “povedlo”. Našla jsem si novou práci, jako sekretářka a tak jsem si řekla, že si koupím nějaké nové společenské šaty.

Autor obrázku: Mo Riza

Šla jsem do svého oblíbeného obchodu a vybrala jsem si asi čtvery šaty, které jsem si chtěla vyzkoušet. Vlezla jsem do kabinky a začala jsem si sundávat své oblečení. A když už jsem byla ve spodním prádle, tak jsem v zrcadle viděla usmívajícího se muže. A najednou mi to došlo. Když vidím já jeho, musí vidět i on mě. Rychle jsem se otočila a s neznámým mužem jsme si koukali z očí do očí. Já jsem zapomněla zahrnout závěs kabiny. „Bože já jsem kráva!“ zanadávala jsem si, hned po té co jsem zahnula závěs. A jenom jsem slyšela, jak někdo hodně blízko říká: „Možné to je, ale v tom případě kráva s krásnou postavou.“ Začervenala jsem se a cítila jsem, že stojí hned za závěsem.

Bez přemýšlení jsem na sebe oblékla jedny z šatů, co jsem měla připravené na vyzkoušení, ostatní šaty jsem nechala v kabince, jak je tady zavedeno. A hrdě jsem vyšla ven, abych si zvýšila reputaci.

Nemýlila jsem se, muž stál u mé kabinky. A když jsem kvapně vycházela ze zkoušení kabiny, šel hned za mnou. „Ne, každý den se mi povede vidět hezkou dámu jen ve spodním prádle.“ Laškoval se mnou. Ale já jsem se cítila uraženě. Nevadilo mi to, že na mě zkouší tyhle řeči, ale byla jsem naštvaná na sebe, že všem lidem, co právě navštívili tento obchod, jsem se ukazovala téměř nahá.

A tak jsem na něho hodila svůj povýšenecký pohled, aby mě nechal být a nejlépe, aby na tento můj trapas zapomněl. Ale realita byla úplně jinde.

A protože za mnou chodil jako ocásek a snažil se mi namluvit, že to byl krásný pohled a podobné řeči, tak jsem se rozhodla, že mu prostě nějak uteču. No, ale co se nestalo. Můj trapas se zdvojnásobil. Jak jsem vycházela z obchodu, vůbec jsem si neuvědomila, že na sobě nemám oblečení, ve kterém se přišla, že mám jedny ze šatů. A samozřejmě jsem začala o východu pískat. „No, super.“ – ironická poznámka, co mi prošla hlavou. Muž, který mě pronásledoval, se snažil skrýt smích. Ale samozřejmě mu to nešlo. A pak hrdina přišel k pokladně, že ty šaty platí on. Já jsem samozřejmě byla zásadně proti tomu, ale on byl nebytný a já jsem se dále nehodlala s ním přetahovat u pokladny.

Mezitím, co on platil, šla jsem ven z obchodu. Totálně rudá. Muž vyšel chvíli po tom, co jsem šla já. Hned jsem z peněženky vytahovala peníze, které jsem mu dlužila za šaty, ale on mi řekl, ať je rychle schován a že ho mám raději pozvat na večeři. No, já už jsem neměla sílu jakkoliv namítat. A tak jsme sedli každý do svého auta. No, a aby toho nebylo málo, tak jak se říká, do třetice mi auto nechtělo nastartovat. Zkoušela jsem to několikrát, ale nic. Muž v zrcátku zbystřil, že se nerozjíždím, tak zajel zpátky, s úsměvem vysedl z auta a šel směrem ke mně. Já jsem jenom rozpačitě rozhodila rukama. „Pusťte k tomu chlapa.“ Tak jsem vysedla a čekala jsem, jestli s tím něco udělá. Zkoušel to nastartovat, ale ani jemu se to nepodařilo. Tak to vzdal, vysedl ven a oznámil mi: „Vypadá to, že budete muset jet se mnou, pravděpodobně vám došlo palivo.“ Já jsem se jenom zašklebila. Jeho auto sice bylo určitě drahé a také krásné, ale už jsem byla ponížená dost. Ale vypadalo to, že mi nic jiného nezbývá, domů to mám daleko.

Tak jsme společně sedli na jedné restaurace a dali jsme si večeři. A začali jsme si tak nezávazně povídat a všem možném jen ne o našem soukromí. Probírali jsme o ten můj povedený dnešní den a nakonec, když jsem si představila, jak on přichází do obchodu a první co vidí, je ženská ve spodním prádle, tak jsem se tomu musela sama smát. Také jsme došli k tomu, proč jsem si kupovala zrovna společenské šaty a tak jsem mu, když nerada, řekla, že jsem si našla novou práci. Nechtěla jsem moc zajíždět do detailů, ale on se mě vyptával a já si řekla, že na práci, co dělám, není nic špatného a ani nic tajného, tak jsem mu řekla, u které firmy dělám. Atak nějak podezřele se dál vyptával, tak jsem se i já začala zajímat o jeho zaměstnání a zjistila jsem, že pracuje ve stejné firmě jako já, jenom jsem přesně neznala jeho pozici.

Když už se nám zdálo, že je pozdě, tak jsme se rozhodli, že to pro dnešek rozpustíme. Nabídl se mi, že mě odveze domů, bylo mi to sice taková blbé, ale neměla jsem moc na výběr.

Druhý den ráno jsem si vzala nové šaty a šla jsem do práce. Sedla jsem si ke svému křeslu a dělala jsem, co bylo v popisu mé práce. Zvedala telefony, psala emaily. A po chvilce mi někdo zaklepal na dveře. Nejprve jsem měla strach, že si mě vyhledat muž ze včerejška, že mě přišel pozdravit a to jsem opravdu nestála, protože by se náhodou někdo mohl dozvědět, jak jsme se my dva seznámili. Ale naštěstí se ve dveřích objevila paní, pod kterou patřím. (U té jsem také dělala pohovor a ona mě zaškolovala. A také jsem si první dva dny naivně myslela, že ona je tady vedoucí, ale pak mi bylo prozrazeno, že tomu tak není.) A ta mi pověděla, že má pro mě nějaké velmi důležité papíry, které je třeba donést tomu nejvyššímu – majiteli celého toho podniku. Nejdříve jsem z toho byla taková nervózní, že třeba na něj špatně zapůsobím a on mě propustí, ale pak jsem si řekla, že když mě vzali do takové firmy, jako je tato, tak měli důvod a já si ho teď musím obhájit.

Došla jsem až na horní patro, tady to bylo v úplně jiné sféře než na našem patře. Najednou mě obklopil přepych, nádherný luxus. Stoupla jsem si před dveře, naposledy jsem si sama v duchu dodala odvahy a zaklepala jsem. Když jsem po odpovědi – dále, otevřela dveře, myslela jsem si, že mě trefí šlak. Víte, kdo seděl na židličce? Ano, byl to muž, který mě viděl ve spodním prádle. Po chvilce jsem zjistila, že on je jen zástupce a ředitel sedí vedle něj, ale přece jenom je to jeden z vedení firmy. Nedbale mi řekl ahoj a ředitel hned začal, to co jsem nechtěla, ptát se, jak jsme se my dva seznámili. A zástupce mu to velmi rád a velmi barvitě popsal. Ještě ten den kolovala moje historka po celé firmě. Myslela jsem si, že se propadu do země, ale na druhou stranu, jsem se aspoň rychle se všemi seznámila, protože se mě každý ptal, jestli je to pravda.

Díky jednomu špatnému dni a tomuto trapasu jsem se dala dohromady s mužem, který je nyní můj manžel. Ale není to pan zástupce, jak si určitě všichni myslíte. Můj manžel je sám ředitel. Neustále si ze mě dělal srandu, zdali pak se mu také ukážu ve spodním prádle. A také když jsem byla kořistí jeho zástupce, který byl zároveň jeho nejlepším kamarádem, tak mě bral na večírky, kde byl samozřejmě i pan ředitel. Pan zástupce byl sympatický, ale já jsem o něj zájem neměla. Celkově jsem nechtěla chodit s nikým z práce, protože ze zkušeností svých kamarádek vím, že to nedělá dobrotu. Ale s panem ředitelem jsme si velmi dobře rozuměli. A také jsme se po svatbě dohodli, že i když je ředitel a mohl by mi dát vyšší a lépe placenou práci, že zůstanu u té, co mám. Nejen, že mě tato práce baví a naplňuje, ale také nechci, jako ředitelova manželka mít nějaké vyšší pravomoci. A navíc, on vydělá dostatek na to, aby nás oba uživil.

Napsat komentář!

Přidat komentář nebo trackback z vašeho místa. Můžete také odebírat komentáře přes RSS.

Přidávejte příspěvky k tématu. Nepřidávejte spam.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Tento blog podporuje Gravatar. Pro vytvoření Vašeho profilu se zaregistrujte na Gravatar.