Výživné na dospělé dítě – představy a realita
Mnoho rodičů, kteří mají vyživovací povinnost k dětem stanovenou soudem, se s úderem osmnáctých narozenin svých potomků domnívá, že jim zároveň zaniká i povinnost platit výživné. Jiní rodiče svým dospělým dětem výživné platí i v dospělosti, ale v nezměněné výši – jako když ještě dítě bydlelo s rodiči nebo navštěvovalo základní školu. Na co mají dospělé děti od svých rodičů skutečně nárok?
Vyživovací povinnost rodiče zletilostí dítěte nezaniká. Může se však zásadním způsobem změnit její výše. Dosažení zletilosti a s tím související životní kroky dítěte (studium na vysoké škole, samostatné bydlení, ale také nástup do zaměstnaní) jsou důvodem pro změnu výše výživného nebo dokonce pro úplné zrušení vyživovací povinnosti (pokud je dítě schopné se samostatně živit).
Co je důležité pro posouzení výše výživného? Na prvním místě je třeba zdůraznit, že stejně jako v dětství, i v době zletilosti platí, že životní úroveň dětí by měla být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Výše výživného, které hradí rodič dítěti, tomuto hledisku musí odpovídat. Dále se zkoumají skutečné životní náklady dítěte, například náklady na studium, na první samostatné bydlení, na stravu apod.
Pokud máte pocit, že výše výživného neodpovídá uvedeným kritériím, žádejte o zvýšení výživného. O tu je třeba vždy žádat soudně. O výživné na zletilé dítě žádá přímo zletilý potomek sám, a to bez účasti druhého rodiče. V návrhu je třeba, aby dítě doložilo svou životní situaci a své náklady. Soud bude zkoumat také celkovou majetkovou situaci rodiče, po kterém je výživné požadováno. Soud také zohlední, zda má rodič kromě dospělého dítěte další vyživovací povinnosti. Vyživovací povinnost lze i na určité období přerušit. Pokud dítě například po maturitě odjede na několik let pracovat do zahraničí, tedy se samostatně živí, dojde k zániku vyživovací povinnosti. Pokud se pak dítě vrátí například za studiem do České republiky, vyživovací povinnost rodiče se opět obnoví.
A co s „věčnými studenty“? Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem podle občanského zákoníku sice platí až do doby, než jsou schopny se samostatně živit, avšak Ústavní soud je v tomto ohledu na straně rodičů: „Za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte.“ Pokud tedy studium trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, lze počítat s tím, že soud toto při posuzování návrhu zohlední.
