Nejsem žádný profík zabývající se navážno určitým tématem. Jen se dívám kolem sebe, poslouchám lidi a sleduji jejich reakce. Mimiku tváře, postoj. Lidé jsou jako kniha. Dá se v nich snadno číst.
Nedávno jsem vyslechla rozhovor o možnosti adopce párů, kteří žijí v registrovaném partnerství. Z vyposlechnutých reakcí mi bylo všelijak. A tak jsem se celou cestu domů zaobírala tím, proč ano a proč ne.
Já osobně v tom nevidím problém. Už jsme dlouho po revoluci a strašák v podobě komunistického názoru na homosexuály by měl být dávno zapomenut. Jenomže není. Marně se ptám proč.
[hana-code-insert name=’468×80′ /]
V čem jsou ti lidé jiní, než my ostatní? V ničem. Mají stejný počet končetin, jejich DNA je je ve stejných kolejích jako ta naše, krev mají červenou. Tak v čem? V tom, že ve své ložnici a ve své fantazii upřednostňují osoby stejného pohlaví? Tak ať. Kdo to nechce vidět nebo si to připustit, tak ať jim do ložnice neleze. Jistě, někteří muži můžou být až moc zženštilí a ženy naopak, ale to jen u valné menšiny. Na naprosté většině to nepoznáte. Ti statečnější se k tomu veřejmě přihlásí a jsou hrdí na to, kým jsou. Bohužel u většiny ještě převládá předsudek z dob minulých, že je to něco špatného.
Když se začalo uvažovat o registrovaném partnerství, tak jsem tomu tleskala. Proč by měly mít výhody společného svazku jen oddaní lidé?
Nemůžu opomenout i ten fakt, že naprostá většina takto „postižených“ lidí, má dar dělat život lepším. Podívejte se do řad umělců, zpěváků, malířů, herců. Mají jiné cítění. A to je dobře.
Jakmile jsme rozdýchali registrované partnertví, přišla na přetřes adopce dětí. A i když si myslím, že jsme celkem liberální stát, tak tohle moc lidí nezkouslo. A opět se ptám proč?
Dětské domovy a jiné instituce jsou plné dětí, které nikdo nechce. A tady je možnost je přivést do normálního života. A co na tom, že by měly dva táty nebo dvě mámy. Učily by se žít normální život. Nikdy jsem nikde neslyšela a ani nečetla (ale je možné, že mi něco uniklo, neb bulvár nepatří k mému oblíbenému čtení), že by nějaký homosexuál zneužil nebo týral dítě. Že by si na něm léčil své komplexy, vztek, nenaplněné touhy. Tohle všechno se dočítám jen o heterosexuálech. A tito lidé mají daleko pohnutější myšlení.
Osobně si myslím, že děti, které by vyrostly v registrovaném partnertsví by měly větší rozhled, byly by citlivější a vnímavější ke svému okolí.
A proto opět tleskám a fandím. Je to totiž jen o pohledu na člověka a ne o tom, promiňte mi ten výraz, kdo co kam strká a na koho při tom myslí. Život je o srdci a to tihlé lidé mají.
Autor: Lenka
[hana-code-insert name=’468×250′ /]
