Kdo by někdy nechtěl být někdy někým jiným.Toužíme a přejeme si žít životy druhých a často ani netušíme čím si prochází a jak těžké zkoušky museli nebo budou muset překonat.
Lidská duše má mnohá tajemství. Ruku na srdce, je na světě někdo kdo o vás ví skutečně úplně všechno? Jistěže ne. Jsou věci které si toužíme nechat jen a jen pro sebe a navždy a nebo na ně navždy zapomenout. Duše člověka dokáže být soucitná, ale i krutá. Najdete v ní lásku , ale i nenávist k lidem kteří nám v minulosti ublížili.
Duše roste a s věkem člověka nachází mnohé prožitky díky kterým se stává citlivější k lásce, chápavější k chybám druhých, ale i uzavřenější díky zklamáním a bolesti které jí potkaly.
Duši vám nemůže nikdo vzít, dokonce ani pověstný ďábel ne, duše jsme my a když se tělo unaví, tak naše duše dostane čas k odpočinku a vstřebání toho co jí život naučil do doby než přijde pravá chvíle aby se převtělila do nové bytosti ve které se bude dále učit než splní úkol který jí byl dán.
Smrt není strašná pro umírajícího, ale pro ty ktečí zůstanou a duši, která je jim blízká postrádají. Vědí, že uplyne dlouhá doba, než se opět setkají. Pokud ztratíte duši kterou skutečně milujete, tak vám chybí již navždy. Tedy dokud se opět nesetkáte. Věřte, že svou spřízněnou duši poznáte ať jste kdokoliv a ať jste kdekoliv. Toliko k nerovným párům, protože pokud se setkáte, tak od první chvíle toužíte být pouze s ní a to navždy.