Proč chceme manželství?
Proč chceme manželství?
Co je vlastně manželství? A proč na něm tolik lpíme? Proč když se Vás někdo zeptá: Jak dlouho jste s partnerem a vy odpovíte: Několik let, se Vás všichni zeptají: A není to už na svatbu? Tohle jsou všechno otázky, které si kladu jak já, tak asi i spousty párů, kteří nejsou svoji.
Nevím, jestli když Vás partner požádá o ruku a vezmete se, jestli se něco změní… Je to přeci jen kus papíru, který z Vás dělá manžele, jinak se v podstatě nic nemění. Jste vlastně pořád pár ve vztahu, jen s papírem v ruce.
Nepochopila jsem dosud tuto podstatu, i když v hlouby své duše toužím po tom a čekám, kdy mě partner požádá o ruku a udělá mě svojí ženou. Ale proč? Proč po tom každá žena pořád tak touží? Sama nevím, asi to máme někde v hlouby duše zafixované, že to tak má být.
Spousty lidí říká, že je to stvrzení Vaší lásky. Nevím, jak jinak to definovat, protože v realistickém životě se opravdu před svatbou a po svatbě nic nezmění. No ale pořád tuto skutečnost vyžadujeme. Nechci tady zavrhovat manželství, to v žádném případě, ale pořád si kladu otázku, jestli je to vůbec nutné. Dnes je spousta párů, které žijí jak se říká „jen tak na hromádce“ a ptám se proč? Není to z toho důvodu, že by se nechtěli vzít, ale spíše z toho důvodu, že spousta mladých páru na to nemají finance? V dnešní době uspořádat svatbu není žádná procházka růžovým sadem.
Autor obrázku: Paul Williams
Sama jsem toho názoru, že malá svatba s okruhem opravdu nejbližší přátel a známých naprosto stačí. Na co dělat velkou, noblesní svatbu? Myslím si, že manželství je velmi krásná věc, už jen to, že Vás partner požádá o ruku, pak samotná svatba a poté společný manželský život… Budete nosit partnerovo příjmení, mít spolu děti a vlastně vše poté v životě budete mít společné.
Jsou lidé, kteří se manželství bojí – podle mě víc muži, než ženy. Ne každý se rád žene do chomoutu. Ano, je pravda, pokud spolu jen žijete a nejste svoji, je velmi jednoduché partnera opustit, pokud vám to už nadále neklape, nebo si najdete někoho jiného. Ale pokud jste už svoji, je to větší problém – musí nastat rozvod, který může být hodně dlouhý a stresující, poté majetkové vyrovnání, péče o dítě atd. Tak nevím co je potom jednodušší.
Každopádně manželství je svaté, je to opravdovou spojení dvou duší do svazku manželského a člověk to potom cítí trochu jinak, když je vdaný nebo ženatý. Změní se to v tom, že vám podvědomí říká: A teď je můj nebo je moje, ale ve skutečnosti to tak nemusí být. Partner od vás může odejít stejně tak rychle v manželství, jako i když svoji nejste.
Je to velmi složité, ale vím, že každá z nás jednou chce být žena svého muže. Svatba je velice krásná a jen naše, tak chceme, abychom si ji užili na plné čáře. U některých je jedna svatba a dost, ale jsou i lidé, kteří se vezmou, rozvedou pak zase někoho potkají a opět se vezmou a svatbu neberou až tak vážně.
Vlastně nikdy v životě nevíme, jak si s námi osud pohraje a co nás v životě čeká. Nikdo nemáme život nalajnovaný podle nějakého návodu, ale vytváříme si ho my sami, a tak jak si ho budeme utvářet, takový náš život bude.
