Vypovím vám příběh své kamaráky, která chodí několik měsíců se svým přítelem a neví, jestli udělat důležitý životní krok.
Dali se dohromady na nějaké akci, znali již léta. Všechno bylo krásné, jenom se každý udivoval o jejich věkovém rozdílu. Přestože byl její přítel o osm let starší, si dobře rozuměli. Dělali spolu hlouposti, chodívali ven. (I přes jejich věkový rozdíl neměl strach jí brát mezi své kamarády, dokonce si společně i s kamarády dobře sedli.)
A později se objevila první neshoda. On jako muž v letech, chtěl, aby se k němu ona přistěhovala. Jenomže ona byla ještě studentka a navíc se necítila na to, aby spolu bydleli. Měla strach, že by to nemuselo klapat, protože by se najednou viděli spolu každý den. Takhle se vídají jednou týdně – na celý víkend a stačí jim to. Moje kamarádka měla strach, že by si lezli na nervy.
Druhou věcí bylo právě to, že ona je studentkou. Sice chodí každý druhý týden na brigádu, ale je to taková nijak extra dobře placená práce. A přece jenom by neměla peníze na to, mu přispívat na domácnost. Ba naopak by dokonce ještě potřebovala přispět od něho, protože má do školy celkem vysoké náklady. V tom on neviděl problém, že by je měl oba živit. Ale jí by to bylo hloupé, aby mu zůstala viset na krku.
Navíc on bydlí se svou matkou. Kamarádka s ní vychází velmi dobře, ale nedokáže si představit, že by s ní měla bydlet. Přece jenom, kdyby spolu byly tak často, mohly by se vyskytnout neshody nebo jiný názor na určitou věc. A ona nechce pokazit vztah, který mezi sebou mají. A navíc, kdyby už se svým přítelem měla bydlet, tak by chtěla, aby měli soukromí a ne, aby se musela dělit o pračku s potencionální tchýni.
Další věcí je, že když je u něj o víkendu – oba jdou do práce (ona se vrací dříve, společně s jeho matkou.) A on přijde domů, moje kamarádka má všude všechno uklizeno, navařeno. A bojí se, že by si na to její přítel zvykl a už by jí s ničím nepomáhal. A ona se cítí mladá na to, aby byla žena v domácnosti a točila se jenom kolem plotny.
On jí to samozřejmě vyčítá. Říká, že si jenom hledá důvody, aby se k němu nemusela nastěhovat. Jí to samozřejmě mrzí, že to tak bere. Jenom mu prostě nechce být na krku.
Přestože před svým přítelem řekla, že se k němu zatím nechce nastěhovat, tak o tom hodně přemýšlí. Dokonce se o tom radila se svou matkou. Ta v tom nevidí takový problém, klidně by jí pustila, ale jen pod podmínkou, že by dodělala školu. A její taťka jí řekl, ať si dělá co chce, ale jestli jednou odejde, tak ať už se nevrací. A to byla další věc a hlavní, která jí drží doma. A tohle ani svému příteli nechce říct, třebaže by jí potom možná lépe chápal.