Mami, já nechci do školky!

V životě každého dítěte nastane doba, kdy je načase začít chodit do školky, přičemž věk při nástupu do předškolního zařízení může být různý – záleží na vyspělosti dítěte nebo také zaměstnanosti rodiče. Ať tak či onak, první návštěvy školky, které jsou víceméně poznávací, provází většinou počáteční ostych, ale i zvědavost a nadšení z neznámého prostředí a programu, nových kamarádů a hraček.

Dítě by si mělo na nástup do školky zvyknout během šesti týdnů, ale hodně záleží na osobnostní vyzrálosti každého jedince. Postupem času se však může stát, že dítě začne odmítat do školky chodit.

Proč nechce chodit do školky?

Důvodů může být spousta – nezvyk, úzkost a stres z odloučení, nespokojenost nebo neoblíbenost v kolektivu, obavy z pedagogů nebo vyžadování neustálé rodičovské pozornosti a péče.

Závislost na matce není až tak neobvyklým jevem, přičemž dítě často vyžaduje neustálou matčinu pozornost a péči a odmítá přijmout učitelku ve školce jako „náhradnici“. Tento stav je většinou přechodný a každé dítko si na režim ve školce postupně zvykne, ale mnohdy tím způsobí všem v okolí nemalé trápení.

Dítě bychom měli učit samostatnosti, ať už jde o hraní, oblékání nebo třeba čistění zubů. Nástup do školky by však neměl být úplně prvním pokusem o odloučení od rodičů.

Na podobné situace by mělo být dítě zvyklé již z dřívějška – zkuste ho občas přenechat na hlídání prarodičům, choďte mezi ostatní děti třeba na hřiště, do bazénu nebo mateřského centra. Přechod mezi vrstevníky pro něj tak bude snazší.

Kolem třetího roku života se v dítěti probouzí vlastní zájem o navazování kontaktu s ostatními dětmi. Záleží na povaze dítěte – jedno s nadšením vběhne do třídy aniž by Vám zamávalo na rozloučenou, druhé stojí se slzami v očích v okně, dokud mu nezmizíte z dohledu. Charakterové vlastnosti bychom neměli přehlížet, měli bychom se snažit je pochopit a přizpůsobit se jim.

Co dělat, když Vaše dítě ztropí scénu?

Pokud Vaše dítko vysloveně vyvádí a ranní scény plné křiku jsou na denním pořádku, zkuste přijít na to, v čem je „zakopaný pes“. Zeptejte se své ratolesti na skutečný důvod odporu ke školce – je na vině někdo z dospělých, z dětí, z prostředí nebo je opravdovým problémem jen stesk po domově a známém prostředí?

Dítě musí cítit bezpečí a jistotu, na kterou bylo zvyklé po celou dobu jeho dosavadního života doma. Podceňovat varovné signály a nutit dítě do školky násilím by mohlo přinést problémy.

Můžou se přidat poruchy spánku, bolesti břicha, pomočování, nespokojenost, apatie nebo zvýšená nemocnost. Řešením se může jevit i dočasné přerušení docházky nebo její omezení na pár dní v týdnu, případně nižší počet hodin denně.

Doporučená je i návštěva psychologa nebo psychoterapeuta, s jehož pomocí jistě naleznete vhodné řešení. Tu můžete zvažovat už po třech týdnech přetrvávajících potíží.

Tři nejčastější rodičovské chyby

Přílišné ustupování

Malý vyděrač si ráno pláčem a křikem prosadí svou, rodiče nátlak nevydrží a raději ho nechají doma. To však není dlouhodobým řešením.

Naopak si dítě tímto přístupem ověří, že si rodiče nestojí pevně za svým názorem (což je velká chyba i do budoucna) a potom také, že když ztropí scénu, dostane, co si zamane.

Nenaslouchání dítěti

Ignorujete svého potomka a jeho nářky? Nevnímáte jeho pláč a vztek?Ustupovat mu a nechat se terorizovat ničemu nepomůže, ale možná se jen potřebuje ujistit o Vaší podpoře a pozornosti, lásce a péči.

Zkuste si s ním popovídat a probrat s ním, proč je návštěva školky důležitá a v čem mu prospěje.

Uplácení dítěte

V žádném případě v dítěti nepěstujte vidinu, že školka je něco hrozného, co se musí vydržet a přetrpět. To praktikují rodiče, kteří dětem slibují dárky nebo sladkosti za to, že ve školce nebudou plakat. Naopak mu vysvětlete, že je to zábavné místo plné legrace, kamarádů a nových zážitků.

Dítě motivujte, chvalte, povídejte si spolu o tom, co pěkného ve školce zažilo, co se mu povedlo a podobně.