Jak jsem udělala dceři Ježíška
Když byly mojí dceři dva roky, tak jsem se rozhodla, že jí přinesu dárky jako Ježíšek. Ano, přiznám se, měla jsem na sobě oblek Santy, ale vězte, že kdyby prodávali oblek Ježíška, tak se na amerického Santu zcela jistě vykašlu.
Své dvouleté dceři jsme neřekli, že je den, kdy chodí Ježíšek, ale normálně jsme se navečeřeli a dcera si šla s babičkou hrát. Toho jsem využila, řekla jsem, že jdu ven nakrmit kočičky a odešla jsem. Rychlostí blesku jsem na sebe navlékla již zmiňovaný oblek a dárky, které jsem měla připravené venku (ještě, že ten den u nás nebyli zloději) a zazvonila jsem. Myslím, že lidé kteří jeli okolo našeho domu museli koukat, když viděli běhat Ježíška s dárky, někteří na mě dokonce i troubili, aby mě pozdravili J . Ta rozzářená očička mojí dcery, která na mě koukala, budu mít v mysli ještě hodně dlouho.
Podávala jsem jí dárečky a chodila ven pro ty další, pak jsem zamávala a odešla. Rychlostí blesku jsem se opět převlékla za mámu a vrátila jsem se s tím, že kočičky venku hezky papaly. Dcera mi s ohromnou radostí oznamovala, že u ní byl Ježíšek mezitím a že jí donesl dárečky a že měl dokonce stejné bačkory jako mám já. Tomu jsem se musela začít smát, protože jsem si dávala velký pozor, aby mě nepoznala, sundala jsem si i náušnice a na ruce vzala rukavice, aby nepoznala moje ruce a nehty a vida. Ježíšek měl moje bačkory. Řekla jsem jí, že si je pouze půjčil, aby nenastydnul a nebo u nás neuklouzl, když měl tolik dárků.
Nikdy na to nezapomenu, jak se na mě jako na Ježíška dcera koukala. Jak radostně vejskala a jakou ohromnou radost ze mě měla. Byl to skvělý pocit, ale už jsem toto víckrát neopakovala, protože vím, že je hodně chytrá a že by lehce mohla odhalit to, že o Ježíška nešlo, ale v převleku jsem byla já, a to nechci. Přála bych si, aby na Ježíška věřila co nejdéle. Byly to ale velmi krásné Vánoce, následovaly hned po těch, kdy nám doma nešel celý večer proud. Každý rok jsou u nás tyto dny něčím zajímavým a přinášejí zpestření, které někdy i nečekáme.
