Nepozornost, nervozita, pláč… Jak přimět děti, aby si vypracovaly domácí úkoly rychle a „v pohodě“?
Domácí úkoly trápí děti již od první třídy. Nejdříve jde o úkoly zábavné, děti se nemusí učit nic nazpaměť, spíše trénují jemnou motoriku, je jim vysvětlováno. Větší děti již musí u učení sedět a skutečně se soustředit, aby otázky dobře zodpověděly, příklady spočítaly správně, nebo se něco naučily. 
Možná také prožíváte téměř denně „očistec“, když máte s dítkem usednout ke stolu, aby vypracovalo 2-3 úkoly. Je totiž mnoho ratolestí, které jsou neposedné, stále mají na práci něco jiného, než začít s psaním, neustále si stěžují, že nemají správné pero, to, jak jim něco vysvětlíte jim paní učitelka vysvětlila jinak a to, co po nich chcete není určitě správně. Jak si udržet nervy na uzdě a jak přimět dítě, aby splupracovalo a nelelkovalo?
Chce to začít od první třídy
Ideální je, když se dítě správnému způsobu učení naučí hned od začátku. V okamžiku, kdy jdete dělat úkol, by mělo být dítě připraveno – vzít si k sobě pouzdro, nejen sešit, ale i knihu do patřičného předmětu, jednoduše mělo by mít po ruce vše, co by mohlo potřebovat. Ze začátku je skvělé, když dítko věty, obloučky, příklady píše na jiný papír a do sešitu vše vepíše až posléze. Předejdete tím škrtancům a sešitu vypadajícímu jako poznámkový blok.
Pokud je vaše dítko již větší a toto mu nebylo vštípeno od první třídy, budete to mít těžší. Nezbývá, než mu ukázat, že dokud nebude hezky sedět, nebude připravené, nebudete mu pomáhat. Pomáháním neznamená, že úkol uděláte za něj a ono ho jen přepíše. Znamená to, že ho povedete, budete napovídat, ono musí přijít na správný výsledek či odpověď.
Jestliže nechce sedět, je roztěkané, neustále oponuje a je na vás hubaté, vstaňte a řekněte, že mu budete pomáhat až se uklidní. Anebo, ať úkol vypracuje samo, ale na jiný papír, poté mu úkol zkontrolujete. V případě, že by bylo schopné u úlohy sedět do večera a neudělat ji, měl by následovat fungující trest. Má rádo tablet? Zakažte mu jej na den. Bude-li se situace opakovat, můžete přitvrdit. I chování mu můžete oplatit, aby si uvědomilo, jak se cítíte, když fňuká, odmlouvá, nemluví s vámi… Pokud mu budete chování oplácet, řekněte mu, že se teď chováte jako ono, když jste se učili.
Nerozumíte? Ptejte se paní učitelky
Je spousta předmětů, kde se probíranou látku musí naučit i rodič, aby byl schopen dítěti pomoct. Jsou lidé, kteří tvrdí, že učitelka musí být schopná dítě vše ve škole naučit, vysvětil pochopitelně. Ano, tak by to mělo být, ale ne všechny děti jsou schopné si vše zapamatovat již při hodině, a tak si doma musí poradit. Např. v angličtině se pak můžete setkat s problémem, že neznáte slovíčka, dítě má přitom učebnici, kde je vše anglicky a vy nemáte nic, podle čeho si alespoň zadání přeložit, natož tak znát správně formulovanou a napsanou odpověď.
Chtějte po učitelce, aby vám dala podklady pro každou lekci, tedy jaká slovíčka má dítě zvládat, aby dokázalo napsat celou větu. Nestačí znát pár slov např. z oblasti školy, potřebujete znát i předložky, spojky, slovesa… Jestliže nevíte, kde je v učebnici najít, ptejte se. Vypadá to lépe, než když má dítě špatné výsledy a učitelka neví, že rodič neví… na ni to bude působit tak, že se s dítkem zřejmě neučíte.
Co se týče učení zpaměti, např. zeměpis, dějepis, básničky, tady by dítě mělo s věkem zjistit a být „přinuceno“, aby se látku učilo samo. Vy jej pak přezkoušejte se sešitem v ruce. Pokud byste se měli učit vše s ním, úkoly byste dělali celé odpoledne. Vše se ještě násobí, pokud máte dětí více.
